You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
„Freud je mrtvý“, hlásá titulek časopisu Time. „Freud skrze své dílo žije dál“, dalo by se přetlumočit poselství některých účastníků mnoha letošních mezinárodních konferencí pořádaných k oslavě 150 let od Freudova narození. Rituální pohřbívání Freuda a jeho nová vzkříšení k psychoanalýze od počátku tak nějak patří. Psychoanalýza prodělala pozoruhodný vývoj. Je ale po více než sto letech možné k práci Sigmunda Freuda dodat ještě něco překvapivě nového?
Když jsem na podzim minulého roku slyšel úvodní přednášku o modelech mysli podle Sigmunda Freuda v podání londýnské psychoanalytičky Rosine Jozef Perelbergové, byl jsem překvapený, jak moderně a v souvislostech lze Freuda představit. Zaujal mne nejen brazilský temperament lektorky, ale zejména její zasvěcený výklad. Netušil jsem tehdy, že Perelbergová Freuda vyučuje již od 70. let 20. století; tehdy začínala na Univerzitě v Rio de Janeiru. Její současná pedagogická činnost se odehrává zejména v Britské psychoanalytické společnosti (kde je nejen tréninkovou analytičkou, supervizorkou, ale nyní i předsedkyní její vzdělávací komise). Současně se dlouhodobě pohybuje v akademickém prostředím University College London, kde je čestnou lektorkou psychoanalytické teorie a koordinuje Freudovy semináře a semináře o sexualitě (společně například s Peterem Fonagym, Mary Targetovou a Davidem Tuckettem). Zaujala mne jasnost, s jakou představila složité, protikladné a často paradoxní stránky Freudova uvažování, aniž by sahala po zjednodušujících schématech. A právě takový je sborník, Perelbergovou promyšleně sestavený, jehož filozofii editorka a spoluautorka shrnula takto:
„Po mnoha letech, co jsem učila univerzitní studenty a kandidáty Britského psychoanalytického institutu o Freudovi, jsem měla pocit, že nám chybí kniha, která by přehledně a uceleně podala složitost a jemné rozdíly Freudova uvažování a současně nabídla představu dialogu mezi různými tradicemi, které pro mne byly tak důležité při mé vlastní psychoanalytické ‚formaci‘.