You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
V naší profesi je minulost neustále s námi, byť ne zjevně. Naskýtá se však otázka, co chápeme jako minulost - pacientovu „skutečnou“ historii, mezníky, fakta nebo způsob, jakým si pacient vytváří reprezentace své historie? Nakolik minulost využíváme a jak? Tyto otázky podle mého názoru stojí za prozkoumání.
Chci začít od posledního bodu - zamyslet se nad využitím minulosti nejen z pohledu analytika, ale především z pohledu pacienta. Víme, že mnoho pacientů občas hovoří o své minulosti, ale jako by si skoro nic nepamatovali nebo měli v paměti velké mezery; jiní působí, jako by je minulost nezajímala, a zdá se, že nedokáží propojit historii se svým současným životem a začlenit ji do něj; zatímco další pacienti se o své minulosti a rodině často zmiňují a někteří ji využívají k řadě různých vysvětlení. Budu se zde zabývat způsobem, jakým nám pacientův přístup k vlastní minulosti a její využití pomáhají objasnit důležité aspekty jeho osobnosti, a jak to přispívá k našemu pochopení jeho patologie a psychické historie. Uvedu zde materiál dvou pacientů s velmi odlišným přístupem k vlastní minulosti a popíšu, jak každý z nich svou minulost využívá.
Pan O. je velmi obsedantní pacient, jenž přišel s mnoha fobiemi, potížemi s cestováním a s pobytem mimo domov; byl vybíravý v jídle - nepil mléko, nejedl sýr a různé druhy zeleniny. Po mnoha letech analýzy usoudil, že dospěl tam, kam chtěl, a připadá si vyrovnaný a více méně spokojený se svým způsobem života, ačkoli jej znepokojuje, že já jakožto jeho analytička po něm chci, aby na sobě ještě dál pracoval. On se však rozhodl v blízké budoucnosti analýzu ukončit a stanovil si pevné datum. Po značném úsilí přesvědčit jej o opaku mi přirozeně nezbývá než jeho rozhodnutí přijmout a pokusit se mu pomoci, aby léčbu ukončil co nejuspokojivěji. Navíc jeho úsudek může být realistický: možná skutečně dospěl nejdál, kam mohl.
Tento pacient do analýzy nikdy spontánně nevnáší svou minulost, rodinnou historii nebo příběhy. Když se o tom pokouším z