You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Literární žeň Th. Dosužkova je obsáhlá. Bohužel to, co dnes považujeme za nejcennější, bylo česky z větší části publikováno pouze v samizdatu a doposud se nepodařilo vydat ucelený přehled jeho prací.
Bohaté je předanalytické neuropsychiatrické období. Začíná článkem „Příspěvek k diagnostice Ecephalitis epidemica chronica. Poznámky k otázce reflexů“ v Revue v neurologii a psychiatrii č. 2-4 z r. 1926, podepsaném ještě MUC Th. Dosužkovem. Následuje řada obdobně neurologicky orientovaných prací, které, již graduovaný, publikuje ve Folia Neurophologhica Estoninana a The Jornal of Nervous and Mental Disease či v Journal de Neurologie et de Psychiatrie . Haškovcově Revue ovšem, jako jeho asistent, zůstává primárně věrný. Ostatně v r. 1930 je tam již uváděn jako její sekretář. V r. 1930 vydává v Thomayerově sbírce pod číslem 158-159 „Problém dementia praecox-schizophrenia“ v omračujícím sousedství nastupujících celebrit Prusíka, Špringlové, Eiselta, Vondráčka, Charváta, Klause, Pelnáře či Janoty. V r. 1931 opět v Revue č. 11-12 píše sečtělou studii „Úvod do studia reflexu“ a linie Sečenov, Frolov, Pavlov předznamenává jeho celoživotní obdiv k I. P. Pavlovovi a touhu poznat neurofyzilogii psychických dějů.
Neurologická, resp. neuro-psychiatrická orientace Th. Dosužkova se v následujících létech posunula do oblasti psychoanalýzy. Po r. 1945 nacházím již výhradně psychoanalytické práce. Česky však po r. 1949 vycházejí (až na několik diskusních výjimek) jen v samizatu.
Přesto je Dosužkovovo psychooanalytické písemnictví bohaté, původní a objevné. Patří k tomu málu českých autorů, kteří identifikovali, konceptualizovali a publikovali novou chorobnou jednotku. Jeho skoptofobie předjala v psychoanalytickém světě pregenitální koncepce. Jeho texty byly publikovány v čelných světových psychoanalytických periodicích. A jen na okraj chci připomenout, že věcně vzato se Dosužkova skoptofobie, identifikovaná na přelomu 50. a 60. let, vrátila do obecné psychiatrie teprve docela nedávno - ja