You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Otec bývá v psychoanalytické literatuře nejčastěji spojován se svou sexualizovanou rolí v oidipském dramatu, což má za následek určité zatemnění jeho další důležité rodičovské role. Pokud byl otec zmiňován v jiném, ranějším kontextu, byl zmiňován zejména Winnicottem (1991). Podle něj je hlavní rolí otce být od samého začátku ochráncem vztahu matky a dítěte, chránit tento vztah před vnějšími vlivy tak, aby se matka mohla věnovat upevňování svého vztahu k dítěti. Podobně Bicková (in Barrows, 1999) píše, že podporující chování otce je důležitým faktorem ve zvyšování matčiny blízkosti a tolerance vůči dítěti. Toto platí především pro první měsíce společného života, zejména pak v případech, kdy si matka není jistá svým mateřstvím. Tento pohled zastává i Stern (1995), když mluví o podporujícím kontextu, ve kterém může matka plnit svou mateřskou roli. Tato otcova role bývá v literatuře označována někdy jako nepřímá.
Za přímou roli je naproti tomu považováno, když otec představuje pro dítě alternativní vazbovou (attachment) postavu a most k vnějšímu světu. Glasser (in Etchegoyen, 2002) říká, že otec je alternativní objekt, který chrání proti strachům spojeným s matkou. Tomu je možné porozumět i tak, jak je to s nadsázkou řečeno v jednom známém americkém filmu, kde otec v podání Johna Travolty říká svému nevlastnímu malému synovi, že „být dobrým otcem znamená udržovat mámu šťastnou, aby nedoháněla děti k šílenství“. To je koneckonců podobné výroku Guedeneye a Kreislera. Říkají, že otec pomáhá „omezit vliv matčiných fobií na dítě“ (in Edwards, Daws, 1996). Již bez určité nadsázky můžeme říci, že otec může pomoci matce nalézt její vlastní autoritu a pomoci jí bojovat s vlastní úzkostí.
Když dítě dospěje do věku batolete, zažívá „dospělá osobnost“ jeho matky, jak píše Furman (1983), vážnou zkoušku: „Matka tráví hodiny, dny a týdny se špinavými plenami a zadečky, usmrkanými nosy a jídlem po celé zemi, tvářích a šatech. Každá žena potřebuje „civilizované“ a „dospělé“ chvilky konver