Editorial

Vážení čtenáři,

letní číslo Revue 2008 otevírá již X. ročník své existence a je věnováno psychoanalytickému procesu. Psychoanalytický proces je komplexní koncept, který zahrnuje množství dílčích etap a dějů, ve kterých vzniká řada specifických jevů i otázek. Kladou na pacienta i analytika nároky a nebývá vždy jednoduché jim čelit.

Je to cesta, na kterou se pacient i analytik společně vydávají, a to, zda oba dojdou k společnému cíli, se prověřuje a propracovává až během léčby samotné. Tato cesta je totiž často klikatá a plná překážek. Když se již zdá, že cíl je blízko, otevře se další prostor, který je nutno probádat, konflikt, který je nutno propracovat a vyřešit, aby bylo možné pokračovat dál. V historii samotné psychoanalýzy, již od dob Fredových, se cíl psychoanalytické léčby vyvíjel a posouval. Dnes stále nacházíme další diskuze a názory na cíl psychoanalytické léčby i na to, které síly a překážky brání pokroku v léčbě. Přehledně o nich pojednává úvodní článek Marie Hoškové Psychoanalytický proces jako koncept.

Další články nás uvádějí hlouběji do problematiky témat, která jsou pro psychoanalytický proces charakteristická, totiž oblast propracování, vzpomínání a odporových fenoménů. Přeložený článek od německého psychoanalytika Ralfa Zwiebela O psychické práci analytické dvojice: zpracování - propracování - přepracování, byl původně přednesen jako přednáška na Mezinárodním kongresu IPA v Berlíně v roce 2007. Zpracování považuje za základní, spíše nevědomý psychický mechanismus, v němž dochází k transformování nevědomé zkušenosti analytické situace do reprezentací vědomí, a tak se mění v emoční pochopení. Propracování považuje za specifickou formu procesu zpracování, který má zásadní význam pro práci s obrannými mechanismy a pro porozumění konfliktním útvarům. Přepracováním rozumí zpracování a propracování analytické zkušenosti mimo analytickou situaci, tj. po sezeních, nebo po ukončení analýzy. Článek přináší hluboký pohled zkušeného psychoanalytika na tyto aspekty