PhDr. Zbyněk Havlíček

Věda, kterou se zabývám, je věda, která se liší od poesie. Neopěvuji poesii. Snažím se objevit její zdroj.

Syn prozaika Jaroslava Havlíčka, básník, surrealista, klinický psycholog a psychoanalytik, bratranec „prokletého“ básníka Karla Šebka. Narodil se 22. 5. 1922 v Jilemnici, rané dětství prožil v Praze - Krči ve vile se zahradou. Když mu bylo 7 let, přestěhoval se s rodiči a mladší sestrou na pražský Spořilov , reálné gymnázium vystudoval v Praze - Michli . Po maturitě se zapsal na kni-hovnickou školu, navštěvoval kurzy francouzštiny ve Francouzském institutu, do konce války pak pracoval v Technické knihovně. Uprostřed války ho zasáhla smrt otce . Od svých sedmnácti let píše básně. Čte Dostojevského, Prousta, Kafku a studuje Marxe a Freuda. Objevuje Nezvala a Teigeho, Rimbauda, Lautréamonta a Bretona , četba jejich děl střídá jeho zájem o poezii Baudelairovu a Hlaváčkovu. Začíná jeho skutečná surrealistická aktivita. Spolu s Robertem Kalivodou, se kterým se sblížil během gymnaziálních studií, zakládá skupinu „spořilovských surrealistů“ a stává se jejím vůdčím duchem. V podmínkách okupace po založení skupiny a poté, kdy objevil díla surrealistů a Sigmunda Freuda, se osobně seznámil s představiteli meziválečné avantgardy Vítězslavem Nezvalem a Karlem Teigem; vznikají jeho první básnické sbírky a začíná překládat francouzskou surrealistickou poezii. Po válce se ještě stihl sblížit s Jindřichem Heislerem a s Toyen a hlavně s vůdčí osobností tehdejší surrealistické aktivity Vratislavem Effenbergerem, k němuž ho poutalo celoživotní přátelství. Po válce vystudoval psychologii na Filozofické fakultě UK a přesto, že mu nebylo umožněno dokončit doktorát (jeho obsáhlá dizertace Skutečnost snu nebyla pro své jednoznačně psychoanalytické vyznění přiata), nastoupil jako klinický psycholog do psychiatrické léčebny v Dobřanech . Ještě předtím je však Havlíček zklamán a znechucen „poválečnou konjunkturou“, cítí despekt ke kariérám, literaturám, katedrám a polit