You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Věda, kterou se zabývám, je věda, která se liší od poesie. Neopěvuji poesii. Snažím se objevit její zdroj.
Syn prozaika Jaroslava Havlíčka, básník, surrealista, klinický psycholog a psychoanalytik, bratranec „prokletého“ básníka Karla Šebka. Narodil se 22. 5. 1922 v Jilemnici, rané dětství prožil v Praze - Krči ve vile se zahradou. Když mu bylo 7 let, přestěhoval se s rodiči a mladší sestrou na pražský Spořilov , reálné gymnázium vystudoval v Praze - Michli . Po maturitě se zapsal na kni-hovnickou školu, navštěvoval kurzy francouzštiny ve Francouzském institutu, do konce války pak pracoval v Technické knihovně. Uprostřed války ho zasáhla smrt otce . Od svých sedmnácti let píše básně. Čte Dostojevského, Prousta, Kafku a studuje Marxe a Freuda. Objevuje Nezvala a Teigeho, Rimbauda, Lautréamonta a Bretona , četba jejich děl střídá jeho zájem o poezii Baudelairovu a Hlaváčkovu. Začíná jeho skutečná surrealistická aktivita. Spolu s Robertem Kalivodou, se kterým se sblížil během gymnaziálních studií, zakládá skupinu „spořilovských surrealistů“ a stává se jejím vůdčím duchem. V podmínkách okupace po založení skupiny a poté, kdy objevil díla surrealistů a Sigmunda Freuda, se osobně seznámil s představiteli meziválečné avantgardy Vítězslavem Nezvalem a Karlem Teigem; vznikají jeho první básnické sbírky a začíná překládat francouzskou surrealistickou poezii. Po válce se ještě stihl sblížit s Jindřichem Heislerem a s Toyen a hlavně s vůdčí osobností tehdejší surrealistické aktivity Vratislavem Effenbergerem, k němuž ho poutalo celoživotní přátelství. Po válce vystudoval psychologii na Filozofické fakultě UK a přesto, že mu nebylo umožněno dokončit doktorát (jeho obsáhlá dizertace Skutečnost snu nebyla pro své jednoznačně psychoanalytické vyznění přiata), nastoupil jako klinický psycholog do psychiatrické léčebny v Dobřanech . Ještě předtím je však Havlíček zklamán a znechucen „poválečnou konjunkturou“, cítí despekt ke kariérám, literaturám, katedrám a polit