You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
S Gilbertem Diatkinem jsem se prvně setkal, prostřednictvím Dr. Jiřího Pechara, někdy na jaře 1986. Seděli spolu s manželkou, rovněž psychoanalytičkou, v kavárně Slavia a obědvali vepřovou s knedlíkem, což jim evidentně nijak nebylo po chuti.
Kontakty pražské psychoanalytické skupiny s Paříží byly do té doby - především pro nemožnost cestování - téměř nulové. Sám jsem měl jen písemný kontakt asi jen se dvěma kolegy.
Během pobytu jsem se s Diatkinovými sešel opakovaně a ukázalo se, že máme řadu společných zájmů - jistě hrálo roli i to, že byli osloveni Pražským jarem 1968 a obdivovali Chartu 77 a živě se zajímali o její další osudy, především tehdy o Václava Havla.
Dost často jsme si psali a při našem dalším setkání - bylo to na podzim 1987 v Budapešti, kde maïarská psychoanalytická skupina (byli přeci jen o něco dále), uspořádala mezinárodní psychoanalytické symposium, se v jedné budapeštské restauraci zrodila myšlenka na to, uspořádat nějaké psychoanalytické setkání pražské skupiny a několika členů Pařížské psychoanalytické společnosti.
V Praze Skupina (tehdy ještě zdaleka ne Společnost) souhlasila a pověřila mne organizací. Vlastně to bude vůbec první oficiální a větší setkání Pražské skupiny s jinou psychoanalytickou společností na českém území. Výběr termínu jsme nechali na Francouzích, jak se později ukázalo, dost lehkomyslně a ne zcela zodpovědně. Byť jsme věděli, že tomuto semináři nemůžeme dát žádnou větší publicitu a že se bude muset odehrát ve striktně soukromých podmínkách, některé časové souvislosti nás prostě nenapadly. Francouzi mají totiž relativně delší volno koncem měsíce října a tak mi najednou Gilbert Diatkine zavolal, že přiletí do Prahy 28. října a že se všichni do Prahy velice těší. Bude jich asi 12, tak abych jim zajistil noclehy. Když jsem to sdělil Václavu Mikotovi a Michaelu Šebkovi, kteří se na scénaři pražských seminářů podíleli, zatrnulo v nás - byl konec srpna 1988, po bouřlivých demonstracích k 20. výročí okupace a předpokládaly se další s