V dopise z března 1932, adresovaném předsedům různých psychoanalytických společností, Freud napsal: „Analytik nesmí chtít být Angličanem, Francouzem, Američanem či Němcem předtím, nežli bude stoupencem psychoanalýzy; společné zájmy psychoanalýzy bude muset stavět nad zájmy národní“ Přesto se již v té době mohly v rámci psychoanalýzy objevit různé tendence, které představovaly zpochybnění freudovského pojetí analýzy, počínaje Jungem, Ferenczim a Adlerem. Zmínili jsme jen několik velkých Freudových žáků, nepočítaje rozličné národní kultury, které na freudovské učení vrhly podezřelé světlo. Je v tomto kontextu oprávněné mluvit o francouzské psychoanalýze, anebo by bylo lepší mluvit o psychoanalýze ve Francii?