You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Každá léčba psychoanalýzou je jedinečná zkušenost mluveného slova a naslouchání ve zvláštních podmínkách metody, kterou vymyslel Freud. Jak napovídá výraz „talking cure“, který převzal za své téma 67. kongres frankofonních psychoanalytiků, jde tedy o léčbu účinkem mluveného slova. Počínaje prvním rozhovorem se moc slov vyslovených psychoanalytikem už nepohybuje v oblasti vyprávění a to, co lze hodnotit jako „konverzaci ve dvou“, se uskutečňuje v napětí kontaktu a vzrušení, které je vyvoláno tím, že analyzující osoba je „v pozadí“. Přechod k lékařskému jazyku dokáže jen stěží vyjádřit jeho intenzitu, i Pierre Fédida (1) píše: „mluvit znamená riskovat, že se nechám pohltit a také se snažit uchopit a zničit to, co ten druhý obsahuje“.
Tato metoda vyžaduje mít stále na zřeteli základní pravidlo, které vysloveno zní: „Rekněte všechno, co vám přijde během sezení na mysl,“ nebo může zůstat jako mlčenlivé čekání v mysli analytika znajícího paradoxní účinky, které může vyvolat výslovný příkaz volně asociovat. Nicméně volná asociace a její korolár, volně těkající pozornost v pozadí, jsou podmínky k tomu, aby se „asociativní - disociativní metoda“ (Jean Laplanche (2)) ujala a ustavil se analytický proces. Samozřejmě, že to jsou podmínky minimální a nutné, které se v mnoha klinických situacích nebo momentech léčby dostávají do nečekaných vzájemných poloh a ty podrobují zkoušce naše ideály o praxi a průběhu přenosu. Tím spíše se může jevit jako nezbytně nutná cesta znovuzahájení teoretické, metapsychologické reflexe.
V léčbě, která trvala sedm let a jejíž dvě počáteční části budeme probírat, tj. období tří let, se mluvené slovo dalo do práce hned na začátku a uspořádalo se tak, aby vzniknul přenos. Mezi oběma krajními polohami velkého vzrušení a jeho uvědomělé kontroly byl pacient vystaven bolestné tísni opakování. Analytik pocitoval skutečný psychický nápor, který ohrožoval vytvoření spolumysli ve smyslu, který jí dává ve svých pracech Daniel Widlöcher (3), aby nás upozornil na s