You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Konfrontace na evropské a mezinárodní úrovni umožňují lépe vyhodnotit psychoanalytické zvláštnosti terapie rodiny a párů s ohledem na kontext, historii a kreativitu a psychoanalytickou kulturu každé země. Odlišují se dva hlavní přístupy, ty které se odkazují ke klinickému pohledu k objektním vztahům a ty, které jsou založeny na psychoanalytické teorii skupiny. Existuje orientace spojující pojem rodinně skupinového objektu s psychoanalytickým rozměrem Vazby. Autor vytvořil koncepční teoreticko-klinickou modelizaci „zapletení, rozpletení, znovu zapletení genealogických vazeb“ (Benghozi P., 1994). Indikace rodinné a párové psychoanalytické terapie se týká toho, co autor nazval patologiemi rodinně genealogických soudržností. Práce v rodinné psychoanalytické terapii dovoluje v tomto přístupu: znovu konstruování nových narativních alternativních soudržností tím, že nahradí prázdná místa v rodinně proděravělých soudržnostech. Reorganizace rodinného obsahu postupně dovolí individuaci a subjektivizaci jednotlivce. Koncepční pole bude ilustrováno klinickým příkladem rodinné psychoanalytické terapie týkající se: Dědictví násilí, smrti a lásky.