Párová kazuistika, kterou prezentuji, je myslím zajímavá tím, že jde o příběh dvou mladých lidí, kteří kromě toho, že hledají cestu, jak spolu dobře být ve vztahu, hledají ještě stále i sami sebe. Trápení párová se tak více než u starších párů prolínají s fantaziemi o tom, co všechno mohou nebo mají od partnera v životě očekávat. Zároveň jsou oba velmi citliví, možná místy přecitlivělí, a oba jsou tak trochu „záchranáři“ svých původních rodin se zkušeností chronického onemocnění. Bylo proto úlevné vidět, jak dokázali vstřebat způsoby přemýšlení o vztahových težkostech, nabídnuté v terapii. A postupně s jejich pomocí dospět ke spokojenějšímu soužití a odložení některých přebytečných psychologických břemen.