K výročí Zdeňka Mrázka

MUDr. Zdeněk Mrázek patří mezi zakladatelskou šestici Kabinetu pro psychoterapii, později Pražský psychoterapeutický institut. Spolu s Doc. MUDr. J. Skálou, MUDr. P. Příhodou, Prof. PhDr. J. Vymětalem, Doc. MUDr. V. Hortem, PhDr. Z. Eisem a PhDr. J. Růžičkou, Ph.D, založili v r. 1978 instituci, která se ve tmě, pod svícnem katedry psychiatrie 1. LF UK, zabývala psychoterapeutickou teorií, provozem, supervizí a později i výcvikem a teoretickým vzděláváním. Zdeňkovi, který byl psychoanalytik a skupinový terapeut, ležela na srdci prospěšnost pacientovi. Ačkoli sám vzdělán v poměrně málo tolerantním psychoanalytickém prostředí, snažil se o to, aby psychoanalýza nezůstávala uzavřená okolnímu psychoterapeutickému světu, školám, směrům, názorům. To také odpovídalo jeho postojím ke skupinovým i komunitním formám psychoterapie. Spolu s ním jsem začal balintovský výcvik, který byl kombinovaný se sebezkušenostním skupinovým programem. Po dobu tří let, 2x měsíčně, jsme pracovali se skupinou zájemců o psychoterapii v malé uzavřené interpersonálně pojaté skupině. Ještě jednou jsme pak tento program zopakovali. Skupina pracovala interpersonálně skupinově, ale také se v ní objevovaly prvky individuální práce v rámci skupiny. Velmi často, prakticky pokaždé, jsme se Zdeňkem diskutovali některé jevy, které jsme nazvali skupinovými tématy. Zabývali jsme se jednak tématy skupiny, skupinovou atmosférou, laděním, i náměty, které se týkaly celé skupiny. Trápili jsme se otázkami, které se před námi nastolovaly a s nimiž jsme neuměli pracovat, neuměli jsme je využít pro sebepoznání i pro předpokládaný růst a osobní změny hodnot, jednání, porozumění druhým lidem. Neuměli jsme dobře využít komunitní vlastnosti a oba jsme nebyli spokojení s jejím převáděním na „velkou skupinu“. Rovněž jsme nebyli spokojeni s tím, že velké skupinové bohatství se zúžilo jen na několik psychoterapeutických principů: opakování minulých traumat a fixací, vhled, abreakce, přenos a pár dalších. Neměli jsme nástroj jak