Nevědomá spojenectví jsou jednou z hlavních formací psychické reality. Organizují a charakterizují konzistentnost spojení mezi několika subjekty ve dvojicích a v rodinách, ve skupinách a v institucích. Každý z nás potřebuje druhého pro své touhy, které jsou bez druhého nedosažitelné, a tato potřeba je vzájemná. Cílem nevědomých spojenectví je také udržovat vytěsněné, popřené, odmítnuté či smazané, které by mohlo ohrozit spojení. Následné dohody často bývají nevědomé a spoluvytvářejí individuální nevědomí.

Autor rozlišuje několik typů nevědomých spojenectví: strukturační, útočná a obranná, odcizující a patologická. Klinická situace ukazuje, jak funguje společné popření a negující spojenectví. Další spojenectví představují narcistické smlouvy a narcistický pakt, spojenectví mezi bratry, symbolické spojenectví s otcem, smlouva o odmítnutí přímého uspokojení pudových přání a perverzní smlouva.