Zavražděný otec; mrtvý otec: Nový pohled na oidipský komplex1)

V tomto příspěvku znovu zavádím obětování sexuality jako ústřední, tragický prvek oidipské struktury. Od tohoto chápání bylo v psychoanalytické literatuře většinou upuštěno a oidipská struktura bývá redukována na procesy exkluze. Práce sleduje vývoj teoretických a klinických proměn Freudových názorů na roli otce a upozorňuje, že nám umožňují hlouběji pochopit oidipský komplex. Zabývá se paradoxem: zabití otce je podle Freuda požadavkem vytvoření společenského řádu, který od té doby veškeré zabíjení zakazuje. Otce je však nutné zabít pouze metaforicky, neboť skutečné vyloučení (exkluze) otce je původem celé řady psychopatologií - od násilí až po psychózy a perverze. Práce analyzuje zásadní asymetrii přítomnou v oidipské struktuře a upozorňuje, že tři prvky oidipského trojúhelníku tvoří zákon (mrtvého otce, tento zákon nastoluje obětování sexuality), touha (po ztraceném objektu) a identifikace (s otcem i s matkou). Následuje rozbor dvou klinických ukázek. V první lze rozpoznat perverzní strukturu, v níž otec byl „zavražděn“; v druhé probíhá postupné konstruování mrtvého otce jako symbolického otce v analytickém procesu.