Doc. Dr. Nikolaj Jevgrafovič Osipov

… jeho oprávněním jsou dva tlusté separáty, v jednom z nich je změť znaků azbuky přerušovaná na každém druhém řádku latinkou psaným jménem Freud (také Freudu a Freuda), v druhém výtisku se to samé děje se jménem Jung.

V nejranější historii formování psychoanalytické pospolitosti v českých zemích nalezneme dvě původně na sobě nezávislá uskupení lékařů a psychiatrů, jejichž postupné prolnutí na začátku třicátých let minulého století dává vzniknout „pražské psychoanalytické skupině“. Byla zde „košická skupina“ lékařů a psychiatrů zajímajících se o studium psychoanalýzy, kterou kolem sebe v roce 1919 zorganizoval Jaroslav Stuchlík , tehdy čerstvě primář neuropsychiatrického oddělení státní nemocnice v Košicích a rovněž první psychiatr, který českou odbornou veřejnost od půlky desátých let minulého století seznamoval s psychoanalýzou. Byl zde „ruský psychiatrický kroužek“ soustředěný kolem Nikolaje Jevgrafoviče Osipova , který jeho členy, ruské lékaře usazené v Praze, od poloviny dvacátých let uváděl do psychoanalýzy.

Nikolaj Jevgrafovič Osipov se narodil v Moskvě jako syn lékaře. Po maturitě na gymnáziu začal v roce 1897 studovat lékařskou fakultu na moskevské univerzitě, avšak rok na to byl z univerzity vyloučen za účast na vysokoškolské politické stávce. Ve studiích medicíny proto pokračoval v zahraničí na univerzitách v Curychu, Bernu a Basileji, kde v roce 1903 získal doktorát ze všeobecného lékařství. V Basileji ještě stihl nastoupit dráhu neurohistologa, v níž pokračoval v neurohistologickém ústavu profesora Ogněva na moskevské universitě, kde mu byl nostrifikován švýcarský lékařský diplom. Po roce práce se však neurohistologie vzdal ve prospěch klinické psychiatrie. V roce 1904 začal působit v Preobraženské psychiatrické nemocnici u Korsakovova žáka prof. Baženova a dva roky nato se na psychiatrické klinice moskevské university stal asistentem dalšího Korsakovova žáka prof. Šerbského. Z p