You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Prosadit nový přístup na přesyceném veletrhu současných psychoterapeutických směrů vyžaduje sebevědomou teorii, jasný jazyk a vědecky podložené důkazy o účinnosti, které spolu s neurovědeckým výkladem psychologických jevů otevírají dveře především psychiatrickým, univerzitním a výzkumným společnostem. Klíčem k úspěchu je vytrvalá propagace v odborných časopisech, pravidelné exponování psychoodborníků na konferencích, chytlavá kritika předchozích směrů a několikadenní výcvikový kurz obsazený na několik měsíců dopředu. Celosvětově se šířící „globalizace-fonagizace“ je přesvědčivým důkazem, že Peter Fonagy a Antony Bateman projekt mentalizace „prodávají“ nadmíru úspěšně. Již samotný název mentalizace (bez bližšího seznámení se teorií a technikou práce) budí polarizované reakce: mezi nepsychoanalytickou veřejností vesměs nadšení ne nepodobné adolescentnímu vzrušení z oblíbené kapely, zatímco psychoanalyticky trénovaní kolegové vyslovují skepsi „starého vína v novém měchu“.
Mentalizing in Clinical Practice je v pořadí již několikátá souhrnná práce (viz literatura níže), kterou autoři, jak sami přiznávají, „ambiciózně oslovují výzkumníky na poli psychologie, klinické psychology, psychoterapeuty a odborníky, kteří se zabývají duševním vývojem“. Pokusím se zaměřit na klinickou rovinu „projektu mentalizace“ a pominu ty části knihy, které se věnují spíše filozofujícím (jakési nové uchopení teorie mysli) nebo vývojovým otázkám.
První kapitoly přibližují mentalizaci obecněji jako základní lidskou schopnost vzájemně se vztahovat k druhým jako k bytostem obdařeným myslí, schopnost, kterou kromě autistického spektra poruch považujeme za samozřejmou. Teoretické zdroje, ze kterých MBT (Mentalization-Based Treatment, léčba založená na mentalizaci) čerpá, tvoří syntézu psychoanalýzy a teorie přimknutí (attachment, Bowlby) zakotvená ve vývojové psychoanalytické psychologii (Winnicott) a psychopatologii a sociálně kognitivní neurovědě. Autoři také nacházejí oporu v teoriích objektních vzt