Editorial

Vážení a milí čtenáři,

od posledního čísla Revue věnovaného problematice dětí a adolescentů uplynulo pět let.

Je potěšující, že se dětská sekce ČSPAP v současné době výrazně rozšířila o nové mladé kolegy. Jejich zájem o výcvik a spolupráci nás velmi těší a motivuje pro rozvíjení dalších aktivit.

Psychoterapeutická práce s dětmi a adolescenty není snadná a má svá specifika, například dítě do terapie nepřichází samo, většinou je přiváděno rodiči. A s reálnými rodiči musíme při terapii také počítat. Psychoterapie má rozhodně velký význam, poněvadž umožňuje zasáhnout do problému s možností jej ovlivnit a předejít tak následkům, které by se mohly projevit v budoucnosti. V tomto smyslu jde o prevenci a uchování duševního zdraví.

V našich podmínkách je systematická analytická práce s dětmi sociálně málo v povědomí, což tuto práci ztěžuje. Proto jsme rády, že se do našich řad hlásí mladí kolegové. Dává to naději na další rozvoj a šíření jak tohoto způsobu léčby, tak jejího smyslu.

V rámci ČSPAP se vytvořil prostor na úrovni klinických seminářů pro prezentace dětských terapeutů. Je pro nás satisfakcí, že kolegové z ostatních sekcí naši práci nejen akceptují, ale také z ní profitují při terapiích dospělých pacientů.

Současné číslo se věnuje problému traumatu a traumatizace v dětství.

Ve všech publikovaných pracech jsou postiženy kořeny traumatických událostí. Z různých pohledů je dokumentováno, jaké má důsledky trauma v dětském věku nejen pro dítě v dané situaci, ale i pro jeho další život až do dospělosti. Podchycení traumatu a terapie v dětském věku dává jedinci šanci se s traumatem vypořádat.

V rámci dětské terapie nemůžeme zapomenout na terapeuta. V práci s dětmi a s důsledky, které trauma přináší, se musí terapeut vypořádávat jednak s prožitky dítěte a jednak se musí s dětským traumatem vypořádat sám za sebe. Je nutné zachovat si vlastní integritu při zacházení se strašnými a destruujícími vlivy, jež trauma přináší.

V tomto kontextu jsme sestavily toto číslo Revue. Vycházely jsme