You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Mladá žena, trpící psychotickou poruchou, mi řekla (nikdy předtím jsme spolu na toto téma nemluvily): „Víte, já si myslím, že vy dokážete přebalovat miminka s láskou, aniž byste nad nimi ohrnovala nos, že jsou odporná, ale ono to není vždycky tak jednoduché.“ (…) „Rozdíl mezi námi a biologicky orientovanými psychiatry je, že oni vědí, co se děje. My nemáme to nejmenší zdání a musíme naslouchat našim pacientům a čekat, zda nás o tom mohou poučit“.
Takto psychoanalytik Richard Lucas cituje dalšího psychoanalytika Toma Freemana (s. 24). Poučení, že věci nejsou tak jednoduché, ale zároveň i naději, že je možné je obsáhnout, nám přináší i kniha, která byla v loňském a předloňském roce jednou z nejvíce prodávaných knih publikovaných v sérii The New Library of Psychoanalysis nakladatelstvím Routledge. Je to monografie anglického psychiatra a psychoanalytika Richarda Lucase s názvem „Psychotická vlnová délka“. To, že takové popularity dosáhla publikace, která se věnuje jak pro psychiatrii, ale i pro psychoanalýzu málo frekventovanému a rozdílné pohledy vyvolávajícímu tématu psychoanalytického přístupu v práci s lidmi s psychózou, je dobrá zpráva. Špatnou zprávou je, že Dr. Lucas se vydání knihy nedožil a nemohl se podílet ani na jejím dokončení a editorských úpravách, což se v textu projevuje v několika drobných nepřesnostech, ale také v jeho trochu těžkopádnějším stylu. Čím je kniha nesmírně cenná a čím musí klinického pracovníka upoutat, je to, že Lucas do ní vložil svou celoživotní čtyřicetiletou zkušenost psychiatra - psychoanalytika pracujícího v psychiatrické nemocnici. Začínal v Maudsley Hospital, většinu pracovního života strávil v Claybury Hospital, naposledy pracoval v Nemocnici Sv. Anny v Londýně (zároveň byl aktivním členem Britské psychoanalytické společnost). Zkušenost praktikujícího psychiatra, který až do konce života neustal ve své snaze pochopit vnitřní a vnější realitu svých pacientů, přivedla Lucase ke kritice současného medicínského modelu založeného na