You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Článek pojednává o klíčové úloze psychoanalýzy (ve všech jejích rozličných podobách) v debatě o změnách klimatu. Psychoanalýza pomáhá demaskovat úzkosti, deficity, konflikty, fantazie, emoce a obrany, které jsou důležité pro porozumění lidského rozměru ekologické krize. Autor ve svém příspěvku dává klimatickým změnám nový rámec psychologického problému a vychází ze své nedávno vydané publikace (Psychoanalysis and Ecology at the Edge of Chaos: complexity theory, Deleuze & Guattari and psychoanalysis for a climate in crisis; Dodds 2011), a současně naznačuje, že je zapotřebí nejen rozpracovat psychoanalytické přístupy k ekologii, ale také rozvinout ekologický rozměr v psychoanalýze samotné. Filozofie Deleuzeho a Guattariho (2003) spolu s nelineárními vědami o komplexitě a teorie chaosu mohou stavět na psychoanalytických perspektivách a vytvořit rámec, nebo lépe řečeno „meshwork“ (myšlenkové síťoví) (DeLanda, 2006) k novému promyšlení složitých a vzájemně propojených závislostí mezi Guattariho (2000) „třemi ekologiemi“ mysli, přírody a společnosti, a psychologickými a sociálními změnami, kterých je zapotřebí k odpovědi na výzvy globálního životního prostředí, jež budou mít vliv na budoucnost naší planety.