You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Lucian Freud zemřel ve svém londýnském domě dne 20. července 2011 ve věku osmdesáti osmi let, aniž stihl dokončit svůj poslední obraz. Byl známý nejen jako vnuk Sigmunda Freuda, ale je také považován za jednoho z nejvýznamnějších malířů přelomu 20. a 21. století a získal všeobecné uznání za rozvíjení figurální malby i v době, kdy nebyla v módě kvůli vzestupu abstraktního a konceptuálního umění. Jako mnozí psychoanalytici jsem se o Luciana nejprve zajímal kvůli jeho slavnému dědečkovi, ale později mě jeho obrazy uchvátily hloubkou a strukturou těla, schopností zobrazovat působivost a niternou pravdivost psychiky portrétovaných osob. Na člověka fascinovaného prolínáním psychoanalýzy a umění a také propojením mysli a těla, psyché a somatu, působí tělesnost Freudových obrazů strhujícím a mocným dojmem.
Lucian Freud se narodil v Berlíně do rodiny architekta Ernsta Freuda a Lucie Braschové. Ernst Freud, představitel stylu art deco a modernismu, mimo jiné architektonicky navrhl londýnskou ordinaci Melanie Kleinové a rekonstrukci domu v Hampsteadu (nyní Freudovo muzeum), do kterého se v roce 1938 přestěhovali jeho otec Sigmund a sestra Anna. Lucianova rodina v roce 1933 utekla před nacismem do Londýna a roku 1939 Lucian získal britské občanství. Jeho první samostatná výstava se konala v roce 1944 a mimo krátké pobyty v Paříži a Řecku až do své smrti žil a pracoval v Londýně.
Česká psychoanalytická společnost 28. května 2011 pořádala přednášku německé psychoanalytičky Rotraut De Clerck o Lucianu Freudovi, nazvanou „Jak hluboká je kůže? Povrch a hloubka v ženských aktech Luciana Freuda“. Na některých tématech, o kterých De Clerck přednášela, budu nějaký čas vnitřně pracovat a právě tato témata nabízejí určitý způsob, jak se vyrovnat se smutkem nad odchodem Luciana Freuda. Rotraut de Clerck se v přednášce zaměřila především na chápání kůže jakožto textu. Tuto myšlenku prezentovala na aktech od Luciana Freuda, například Spící u lvího gobelínu , Nahá dívka , Ležící u hadrů , Ria,