Jana Tóthová: Úvod do transgenerační psychologie rodiny. Transgenerační přenos vzorců rodinného traumatu a zdroje jeho uzdravení.  Portál, Praha 2011. 1. vydání,  256 s., ISBN 978-80-7367-856-2

V průběhu celé své psychoanalytické praxe individuálního, párového a rodinného terapeuta se setkávám s fascinujícími jevy transgeneračního přenesení. Tím nemyslím jen to, co je pro psychoanalýzu charakteristické a v rámci psychoanalýzy samozřejmé, totiž jak rodiče často nevědomě ovlivnili své děti, ale především přenášení různých forem utrpení, nemocí, náhodných tragických událostí, maladaptací, ale i supraoptimálních adaptací v průběhu mnoha generací. Také ovlivnění nevědomého výběru partnerů, přitažlivost partnerů s podobnou nebo komplementární transgenerační nevědomou zkušeností, interference generačních zkušeností rodů v následujících generacích a další fenomény se přímo vztahují k transgeneračnímu přenášení. Terapeutické využití tohoto poznání je velmi důležitou součástí práce každého psychoanalytika. Z těchto důvodů jsem se velmi těšil na četbu knihy Jany Tóthové.

Už při zběžném pohledu je vidět, že autorka je výrazně ovlivněna rodinně terapeutickým přístupem V. Chvály a L. Trapkové a má nejen široký přehled o systémových a systemických přístupech k rodinné terapii, ale čerpá také z psychoanalytických zdrojů. Kniha poskytuje mnoho různých pohledů na problematiku transgeneračního přenesení od velmi různorodých autorů věnujících se rodinné i individuální terapii. Čtenář zde najde různé teoretické přístupy k problematice, návody jak provádět rodinnou diagnostiku, jak zjišťovat přenos „transgenerační vulnerability“ a „rezilience“1), jak zpracovávat a využívat „rodinný genogram“ a obšírně je zpracována problematika přenosu rodinného traumatu. Na samotný konec knihy autorka zařadila zajímavé a ilustrativní zlomky příběhů.

Části týkající se psychoanalýzy jsou bohužel popsané poněkud povrchně, mnohdy bez porozumění a kasuistických dokladů. Zdá se mi, že neanalytik jen s obtížemi pochopí, jak to Abraham, Toroková, Faimbergová a další autoři mysleli. To co je pro psychoanalýzu charakteristické a podstatné, totiž že se zabývá konstrukcí subjektivní reality člověka a že ted