Somatizace a konverze: odlišné nebo překrývající se konstrukty?

Termíny somatizace a konverze se deskriptivně používají k definici určitých diagnostických entit a fenomenologicky k označení patologických procesů, které jsou v základu utváření somatických symptomů. Existují však nejasnosti a dokonce i spory, zda somatizaci a konverzi považovat za samostatné či překrývající se konstrukty a zda přispívají k patogenezi určitých organických onemocnění nebo výhradně k lékařsky nevysvětleným somatickým symptomům. Tento článek se pokouší některé tyto nejasnosti vyřešit: přezkoumává původ výrazů somatizace a konverze a popisuje, jak se v průběhu minulého století měnil jejich význam a použití. Zatímco někteří psychoanalytici a psychiatři přijali Stekelův názor, že somatizace obnáší psychologické procesy analogické konverzi, jiní zachovali Freudovo rozlišení mezi psychoneurózami a aktuálními neurózami a chápou somatizaci jako fyziologický proces. Nedávné psychoanalytické pokusy o pochopení somatizace vycházejí z moderní teorie emočního zpracování, která má kořeny v kognitivní vědě a je otevřena empirickému výzkumu. Zachování pojmového rozlišení mezi somatizací a konverzí má pro psychoanalytickou terapii důležité důsledky.