You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Díky svému vzdělání v biomedicíně i v psychoanalýze autor reflektuje neslučitelnost koncepcí a jazyků užívaných v psychosomatické medicíně a pokouší se fenomenologickou metodou popsat psychosomatický fenomén nezávisle na tezích vycházejících z různých historicky daných perspektiv. Vedle notoricky uváděného karteziánského dualismu a neslučitelnosti jazyků z oblasti biomedicíny a z oblasti humanitních věd uvádí jako významný problém mezeru mezi existujícími slovníky. Nejhlubší vrstvy psychiky, které jsou v kontaktu s orgánovými funkcemi, zůstaly nepojmenovány. Výzkumná metodologie postavená na matematizaci živého (a žitého) světa, především na statistickém testování rozdílů mezi skupinami, není schopna vysvětlit podstatu psychosomatického fenoménu. Podobně jako v psychoanalýze a v jiných psychoterapeutických metodách musí být položena otázka cíle a strategií užívaných k dosažení daného cíle i na orgánové úrovni (tedy akceptována teleologie jako součást výzkumné strategie). V závěru autor nabízí teleologický výklad tří onemocnění - hypertenzní choroby, diabetu a vředové choroby dvanáctníku.