Doc. PhDr. Michal Černoušek (1946-2005)

S Michalem jsem se setkal někdy počátkem sedmdesátých let coby s člověkem, který „je také v analýze“. Je nutné si uvědomit, že tato informace byla velmi důležitou skutečností v jakési stratifikaci psychologů a případně psychiatrů a filosofů. Tehdy se skupiny mladých nekonformních jedinců různě setkávali na bytových seminářích, nebo i na oficiální půdě fakult či klinik. Ona úvodní formulace „je také v analýze“ byla pro mě významná a zásadní. Chodil na sesse ke Kučerovi, stejně jako několik z nás - Mikota, Příhoda, později Šturová a Zeman. A tudíž patřil „k nám“, na rozdíl od jiných ne-analyzandů.

Michal zaujal pozorovatele v prvním okamžiku jakousi bledostí, malou výrazností své mimiky a hlavně nepřehlédnutelným verbálním projevem. Projev byl kultivovaný, s bohatým slovníkem prozrazujícím obšírnou znalost nejen psychologie, ale také literatury. A obzvlášť literatury ruské.

Michalovy motivy, které jej vedly k osobní analýze vlastně dodnes neznám - jistě v tom byla snaha sobě samému lépe porozumět, jistě také vyřešit a zbavit se některých problémů a obtíží. Zřejmě již menší chuť psychoanalýzu brát jako svoji profesi a neřku-li se s ní ztotožnit. Vždy v něm byly více než pochybnosti o významu a smyslu psychoanalýzy. Nevylučuji, že zde mohla hrát svoji roli přenosová situace - myslím, že nepatřil k těm, kteří - aspoň zpočátku - skoro nekriticky obdivovali našeho společného analytika. Byl většinou rezerovaný a v pozdější době dokonce kritický a odmítavý, což se začalo projevovat i v jeho začlenění v našich aktivitách. Méně docházel na naše semináře, přestával se účastnit našich dalších setkání. Myslím, že dalším motivem pro jeho odklánění mohla být i jeho osobní rodinná situace. Avšak osobní setkání byla vždy zajímavá a podnětná. Odhlédneme-li od množství zkonzumovaného alkoholu, pak diskuze o společenských jevech, nakonec i o politice (které se do určité míry vyhýbal), ale hlavně o literatuře, byly vždy podnětné a myslím, že i vzájemně obohacující. Nemohu zapomenout jeho v