Editorial

Milí čtenáři,

jsem si vědom toho, že úvody bývají nejčtenější částí každé publikace, ale často také jedinou, což žádné publikaci nesvědčí. Byl bych ovšem sám proti sobě, abych vám doporučoval úvod nečíst a začít rovnou s některým z článků, které toto číslo nabízí. Toto číslo vzniklo jednoduchou logikou. Naše Revue již v minulosti ne tak dávné publikovala britské, francouzské a německé číslo a italská psychoanalýza současnosti je tak bohatá na autory a témata, že by byla velká škoda ji českému čtenáři nepředstavit, byť velmi skromně vzhledem k možnostem prostorovým a ekonomickým, které máme k dispozici. Ale není to jediný důvod. Mám k italské psychoanalýze osobní vztah. Na kongresu IPA v Římě v létě roku 1989 jsem se stal přímým asociovaným psychoanalytikem IPA, tedy ještě za totality.

V pozdějších letech jsem nacházel mezi italskými kolegy řadu zajímavých osobností a navštívil jsem také některé konference na italské půdě. Jednou z nich byla dodnes zmiňovaná konference v r. 1997 v Turíně věnovaná Bionovi: W.R. Bion: Past and future. International centennial conference on the work of W.R. Bion. Bylo tam více jak 600 účastníků, z nichž polovina byla ze zahraničí.

V posledních dvaceti letech se italská psychoanalýza stala významným článkem světového vývoje psychoanalýzy a postavila se tak po bok Britům, Francouzům, Američanům a Jihoameričanům. Tento fascinující vzestup stručně popisuji ve svém článku „Italská psychoanalýza - od internalizace ke kreativitě“, který najdete hned za tímto úvodem. Bohužel, stejně jako u francouzského a německého čísla Revue, které jsem v minulých letech editoval, musím i zde poznamenat, že výběr článků do tohoto čísla je velkým kompromisem. Je mnoho dalších zajímavých autorů a prací, které by si zasloužily českou publikaci, ale to není možné vzhledem k prostorovým a ekonomickým hlediskům, jimiž se vydávání Revue musí řídit. Výběr je tedy do značené míry subjektivní, ale všichni autoři, jejichž články zde publikujeme, patří mezi ty významné. Chy