You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Italská psychoanalýza prošla velkolepým, avšak současně dramatickým vývojem, který je v mnohém příkladný. Psychoanalýze nepřála katolická církev a Mussoliniho fašistická diktatura zničila italskou pomalu se rodící psychoanalýzu koncem 30. let. Na počátku však stojí fakt, že severní část Itálie patřila Habsburské monarchii, včetně Terstu, z něhož pocházel průkopník a otec italského psychoanalytického hnutí Edoardo Weiss. Avšak až od roku 1925 se datuje institucionální vývoj italské psychoanalýzy. Societa Psicoanalitica Italiana (SPI) byla založena psychiatrem Marcem Levi Bianchinim a údajně pouze jeden její člen byl analyzován: Edoardo Weiss , který působil až do roku 1932 v Terstu a potom v Římě. Weiss byl nejznámějším italským analytikem v Evropě 30. let a s jeho jménem se setkáváme také na obou konferencích „čtyř zemí“, které se konaly v roce 1935 a 1937. Zúčastnilo se jich Československo, Rakousko, Maďarsko a Itálie. Edoardo Weiss pocházel z dobře zavedené židovské rodiny, která měla původ v Čechách. Ve Vídni studoval lékařství a seznámil se Freudem už jako student kvůli své mírné agorafobii. Freud ho poslal do terapie k Paulu Federnovi, u něhož pobyl v letech 1909-1911. Od roku 1932 byl prezidentem SPI a založil časopis Rivista italiana di psicoanalisi. Již v roce 1927 měl potíže s fašistickou stranou, odmítnul své jméno poitalštit. Jak už bylo řečeno, psychoanalýze nepřála ani katolická církev ani italská filozofie té doby. V této souvislosti je zmiňováno jméno italského idealistického filosofa Benedetta Croceho . Ve spojení s Mussolinim jeden z pramenů (Merendino, 2005) uvádí zvláštní historku: Weiss měl v psychoanalýze dceru jistého Giovacchina Forzana, který byl přítelem Mussoliniho. Tento muž během své konzultace u Freuda, na níž byl Weiss přítomen, požádal Freuda, aby věnoval nějakou svoji práci Mussolinimu. Weiss byl v rozpacích, ale Freud s ironií jemu vlastní vybral výtisk s esejem „Proč válka“ a napsal: „Benitu Mussolinimu s uctivými pozdravy od staréh