Autor v tomto příspěvku popisuje, jak Bion použil Freudovu koncepci snů, kterou považoval za formu myšlení, jako základ pro svou teorii transformací. Bion rozvinul rozšířenou teorii „snového myšlení“, chápaného jako proces selekce a transformace smyslových a emočních prožitků. V této teorii je analytická práce zase chápána nejen jako proces dešifrování symbolů, odhalování již existujících nevědomých významů, ale také jako proces vytváření symbolů - tedy generování myšlenek a udělování významu prožitkům, jež nikdy nebyly vědomé ani vytěsněné, protože nikdy nebyly „myšlené“. Analýza se ve specifickém pracovním smyslu stává systémem transformace, při němž se nevědomé somatopsychické procesy stávají znázornitelné a převoditelné do myšlenek, slov a interpretací. Pravidla transformace, uplatňovaná pacientem při reprezentacích a analytikem při interpetracích, jsou pro analytický proces stejně důležitá jako Freudova pravidla pro proces snění. Autor rozebírá široké kategorie transformace podle Biona (posuvným pohybem, projektivní a v halucinóze) a zavádí mezi nimi některá další rozlišení.