Editorial

Mile čtenářky a čtenáři Revue,

název zimního čísla tvoří dva spojité tituly: Láska a psychoanalýza a Britská psychoanalytická tradice. Předválečné uzavírání psychoanalytických institutů a vlna emigrací před násilím druhé světové války přinutilo Sigmunda Freuda s dcerou Annou a celou řadu prominentních psychoanalytiků přesídlit roku 1938 do Londýna. Velká Británie od kontinentální Evropy (Vídně, Budapešti, Berlína) přebírá štafetu světového centra psychoanalýzy. Specifická předválečná i poválečná situace na britských ostrovech vytvořila podmínky pro lepší porozumění rané lásce dítěte, dospělé partnerské i přenosové lásce. Co spoluvytvářelo tyto příznivé podminky?

Zárodek zvláštní mentality otevřenosti vůči novým myšlenkám a přijímaní zcela odlišných typů lidí se datuje přibližně od dvacátých let minulého století, kdy londýnská psychoanalytická skupina přijímá zájemce z kulturně a profesionálně pestrého prostředí a současně zástupce různých imigračních vln. Tato respektující mentalita dokázala do jisté míry vstřebat i polemičnost, rétorické šarvátky a osobní útoky, které byly příznačné pro vídeňské intelektuální prostředí. Vlivné skupiny soustředěné kolem Anny Freudové (egopsychologové), Melanie Kleinové (kleiniáni) a později se oddělující skupiny Nezávislých vůči sobě zaujímaly nepřátelské postoje až do uzavření tzv. gentlemanske dohody. Podloži britské psychoanalýzy netvoří pouze schopnost ustát kontroverzní diskuse, ale také vstřebat konfliktní teorie, například Anny Freudové, Melanie Kleinové, Donalda Winnicotta nebo Wilfreda Biona, a dojít kompromisu. Mnohaletý konflikt uvnitř Britské psychoanalytické společnosti nezbrzdil její tvořivost, ale stal se naopak její podstatnou hnací silou (Kohon, 2013).

Rozpracování teorií objektních vztahů spolu s poválečnou kompenzací destruktivity a politickým zájmem o rodinu a zdravý vývoj dítě ve Velké Británii přispělo ke vzniku jedné z nejdůležitějších institucí, která se kdy věnovala psychoanalytickému zkoumání párových vztahů a