You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
„…v manželství nevědomě doufáme, že najdeme řešení pro naše intimní a primitivní problémy, zejména pro ty, které nelze společensky přijatelným způsobem sdělovat. Nevyhnutelně utváříme vztahy v naději, že budeme moci komunikovat něco, co bylo nepřijatelné v minulosti, a doufáme, že nalezneme osobu, kterou budeme milovat způsobem, který uspokojí nás i našeho partnera…“
Enid Eichholz-Bálintová , spoluzakladatelka budoucího Tavistockého institutu manželských studií, manželka Michaela Balinta.
Počátkem 20. století vzrůstá zájem o duševní život člověka, rozvíjí se psychologie a zakládají se hlavní směry současné psychoterapie (psychoanalýza, analytický psycho logie, individuální psychologie, behaviorální přístupy a další). V centru jejich zájmu zůstává jedinec, vztahy jsou pokládány za odraz individuální psychologie. Teprve po druhé světové válce se vztahy dostávají do centra pozornosti a teoretici i výzkumníci různých terapeutických orientací se zabývají jejich významem pro život člověka. Od 40. let dvacátého století roste odborný zájem o rodinu a rodinné vztahy včetně významu rané vazby matky a dítěte.
Také první generace psychoanalytiků poněkud přehlížela manželství jako klinický fenomén a před jeho studiem se měla na pozoru (Scharff, 1993). Freud měl za to, že zdraví a pohoda jedince má přirozeně přednost před stabilitou manželství a jeho specifickými hodnotami. Uvědomoval si to, že dětem se daří u podpůrných a milujících rodičů a jsou šťastné, pokud mají rodiče, kteří se emočně i sexuálně milují. Avšak na druhé straně jeho texty předjímají, že rodinní členové často psychoanalytika obtěžují v jeho práci při osvobozování neurotika z „okovů jeho minulosti“, a současně jsou zdrojem značného odporu vůči změně. Freud na jedné straně jasnozřivě chápe hodnotu rodičovské podpory pro malé děti, ale současně koncepčně opomíjí význam vřelého a milujícího vztahu pro dospělé.
Ve 30. letech minulého století se objevují první vlaštovky psychoanalytického chápání rodinných/párových vztah