You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Publikovaná část je jednou kapitolou z připravované knihy o psychoanalytickém přístupu k terapii párů. Aplikace psychoanalýzy na párovou, popř. rodinnou terapii, vyžaduje také nové koncepty a paradigmata.
Věnuji se čtyřem způsobům nahlížení (porozumění) na dění v páru: 1. Chápání vzájemné spolupodmíněnosti reakcí členů páru, při níž jeden modifikuje reakce druhého (v rodině ostatních členů rodinného vztahového systému). 2. Tradiční hledisko, při němž je párová interakce (problém) chápána jako důsledek projekcí. 3. Pojetí vztahu jako „kontraktu“ - z části vědomé a z části nevědomé „tiché dohody“. 4. Přitažlivost a interakce jako důsledek nevědomých přesvědčení. Navazuji tím na teorie „propojení“ (link, vinculo). Nevědomá přesvědčení chápu jako vyjádření tohoto propojení (linkage).
Doporučuji rozlišovat nevědomá individuální přesvědčení (NIP), která jsou zhuštěním jedincova přesvědčení o tom, „jak to ve vztazích chodí“, nevědomá vztahová přesvědčení (NVP), která jsou výsledkem společně vytvářených fantazií páru, které ho propojují. Tyto fantazie vytváří pravidla vztahu. Po určité době, nebo za jistých podmínek může (NVP), které na počátku pár spojovalo, začít jednoho, nebo oba členy (nebo rodinu) začít omezovat a zatěžovat. V takovém případě začnou partneři testovat možnosti změny NVP. V sexuální oblasti jsou partneři - v optimálním případě - propojeni z části vědomou a částečně základní nevědomou komplementární sexuální fantazií. Pokud jsou problémy v sexuálním životě páru, potřebují pomoci najít novou základní společnou komplementární fantazii. Pokud se podaří páru (při problémech) změnit NVP a/nebo komplementární sexuální fantazie, dojde k novému sladění a zrání páru. Pokud se to nezdaří, dochází k odcizení a někdy i symptomům jedinců, nebo se partneři rozchází.