Hravý Oidipus1

Oidipus a jeho rodina měli potíž, že si neuměli hrát. Kdyby to bývali uměli, Oidipus by možná nakonec nezavraždil svého otce a neměl by incestní vztah s matkou. Příběh, jak známo, vypráví, že Oidipova otce, thébského krále Láia tak vyděsila věštba, která předpověděla, že jeho syn je osudem předurčený k tomu, aby jej zabil, že se snažil Oidipa hned po jeho narození zbavit. Nechal mu svázat nohy řemenem a společně s jeho matkou Iokastou nařídil, aby jej otrok odnesl na odlehlé místo daleko od Théb, kde ho měl nechat zemřít. Zbytek je tragédie. Oidipus je zachráněn a odveden ke korintskému králi Polybovi, který jej vychová jako svého syna. Jelikož však Oidipus neví, že je adoptovaný, ale dozví se o věštbě, dostane stejný strach jako kdysi Láius: odejde z Korintu, aby Polyba nezavraždil. Cestou do rodných Théb potká Láia v místě, kde se symbolicky sbíhají tři cesty, a náhodou ho zabije. O něco dále se střetne se Sfingou, odpoví na její hádanku, a tudíž osvobodí Théby od její kletby. Za odměnu je učiněn králem a získá ruku královny Iokasty, své matky. Mají spolu děti, šťastně žijí ve vzkvétajících Thébách, dokud jejich království nepostihne další kletba. Obrátí se na věštce a z jeho slov vyplyne, že Oidipus si musí uvědomit, že nevědomky přece jen naplnil první věštbu. Iokasté spáchá sebevraždu, Oidipus si vypíchne oči a navždy odejde z Théb do vyhnanství.

Freudův výběr Krále Oidipa, dvojí hra

Oidipus a Láios se ze strachu z otcovraždy nedokázali vyrovnat s nevyhnutelnou vzájemnou rivalitou v rodinném prostředí. Oidipův mýtus vypráví příběh dysfunkční rodiny, která jedná podle přání, jež měla zůstat pouze přáními, a navíc jsou vytěsněná. Kdyby za námi přišel někdo na konzultaci a vyprávěl by nám příběh podobný Oidipovu, rozhodně bychom si nemysleli, že je to normální. Oidipa zkrátka zničil „oidipák“. Proč si tedy Freud zvolil právě tento mýtus, když se zabýval normativním vývojem? Podle mého názoru si jej nevybral jen proto, aby nabídl užitečnou mnemotechnic