Rozhovor s Ann Horneovou

Užívám si, že jsem „jubilanda“, jak říká moje učitelka španělštiny („penzistka“, viz otázka č. 4). Zjistila jsem, že je to proměnlivý pojem, něco jako Sněhurka.

Řekněte nám, jak probíhá váš typický pracovní den

Moje dny teď nemají pravidelný režim. Vstávám později, snažím se ráno nevypustit hodinovou procházku a přemítám, jestli se mi tento týden podaří zajít na golf. Dnes volám Monice [Lanyadové] a probíráme spolu další společnou knihu v naší edici Nezávislých psychoanalytických přístupů k dětem a dospívajícím (Independent Psychoanalytic Approaches with Children and Adolescents) - tentokrát o Winnicottovi, na žádost našeho redaktora z nakladatelství Routledge. Také už přemýšlíme o dalším titulu. Společně se zamýšlíme nad obsahem knihy v současném stavu i po případných změnách, rozdělujeme si redigování a povzbuzování a já každému autorovi jednotlivě odpovídám na e-maily s životopisy a synopsemi kapitol. Přišel mi „legrační“ e-mail od našeho oblíbeného synovce, který nám píše, aby zjistil, jestli jsme stále ještě naživu. Myslím, že ano. Zapisuji dva přijímací pohovory pro výcvik v dětské psychoterapii při Britské asociaci psychoterapeutů (BAP) - tři hodiny přemítání nad idealismem a nadšeným zaujetím, které mohou do naší profese vnést mladí lidé, a nostalgického vzpomínání, že „zralost“ a „připravenost“ jsou relativní pojmy. Oběd s Chrisem. Kapitolu, která již jednou vyšla, odpoledne upravuji pro nové vydání ve švédském odborném časopisu pro dětskou psychoterapii Mellanrummet. Chtěli by také moji fotku. Chris mě laskavě vyfotí. Jsem zděšená, jak někdo, kdo dříve býval štíhlý, může teď vypadat tak hřmotně. Fotku zatím odkládám. Přihlásím se na stránky knihovny Tavistocké kliniky („Tavi“) - to je skvělé mít trvalé členství - a začnu hledat literaturu. Přeruší mě telefonáty z BAP - otázky životopisů, pozvánky na přednášky, setkání. Potěší mě telefonáty od přátel ze Skotska a z Dulwiche. Stále neodbytněji se hlásí články pro