You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Tato recenze může sloužit rovněž jako doplněk předchozího výtečného „italského“ čísla Revue psychoanalytická psychoterapie (editor M. Šebek) a zároveň snad i ilustrovat to, jak britští psychoanalytici (jejichž práce nacházíte v tomto čísle Revue) ovlivnili vývoj jedné větve italské psychoanalýzy. V 70.-90. letech totiž zejména v Miláně (Centro Milanese di Psicoanalisi ‘Cesare Mussati’) přednášeli, vedli semináře a supervidovali britští analytici. Mezi jejich posluchače, jejichž doposud převládající na Francii orientovanou erudici Britové ovlivnili, patřili zejména Franco De Masi, Federico Rocca, Gigliola Fornari Spoto, Paola Capozzi, Roberto Basile a další. Z ostrovů na Apeninský ostrov pravidelně dojížděli Margaret Harris, Betty Joseph, Donald Meltzer, Herbert Rosenfeld a také manželé Brenmanovi. Vytvářela se tak analytická identita respektované části italské psychoanalýzy. Výsledek lze nalézt v transgenerační zkušenost shrnující publikaci Shared Experience (editoři Luciana Nissim a Andreina Robutti, London: Karnac Books, ).
Významným účastníkem takového pro jakoukoliv zájmovou skupinu důležitého formativního procesu byl již uvedený Eric Brenman. Ten se začal věnovat psychiatrii po patrně důležité životní epizodě britského válečného lékaře ve 40. letech v Africe. Poté pracoval v Tavistocké klinice a psychoanalýze se vyučil v Britském psychoanalytickém institutu. Byl tréninkovým a supervizním analytikem Britské psychoanalytické společnosti a v minulosti též jedním z jejích presidentů. On i jeho manželka, dětská a dorostová analytička Irma Brenman Pick, hojně přednášeli v zahraničí, rovněž a zejména v Itálii. Brenmanova stopa je kromě myslí účastníků ad litteram otištěna formou záznamů přednášek a seminářů a vyšla v Itálii v r. 2002; redukovaný převod do angličtiny pak zařídil známý P. Slotkin (editor Gigliola Fornari Spoto) - čímž se dostáváme ke knize, o níž je řeč.
Když napíšu, že její osou je řekněme post-kleiniánská psychoanalýza, není to tak úplně výstižné. Jistě