Editorial

Vážené kolegyně a kolegové,

zimní číslo Revue představilo péčí Davida Holuba a Jiřího Jakubů velikána světové analýzy a představitele britské nezávislé tradice Donalda W. Winnicotta. Jak již je patrné z titulu, toto letní číslo Revue je koncipováno jako příspěvek k odkazu další významné osobnosti britské psychoanalytické školy. Tentokrát je jí anglická psychoanalytička Betty Josephová (-), členka Britské psychoanalytické společnosti, a mezinárodně uznávaná tréninková a supervizní analytička. Betty Josephová je řazena spolu s Wilfredem Bionem, Herbertem Rosenfeldem a Hannou Segalovou mezi hlavní představitele kleiniánského proudu. Oceňován je zejména její přínos v technice psychoanalytické práce s těmi pacienty, kteří jsou - jak je sama pojmenovala - obtížně přístupní (difficult to reach, v textu překládáme i jako obtížně dostupní). U této skupiny pacientů (nejčastěji bývají diagnostikováni jako narcističtí, hraniční či perverzní) je důležité pracovat s psychickou změnou nejen jako s dlouhodobým cílem, ale také jako s něčím, co sledujeme, interpretujeme a propracováváme krok po kroku v průběhu sese. Betty Josephová dokázala nejen velmi srozumitelně konceptualizovat teorii psychické změny, ale svým přístupem v mnohém ovlivnila současnou - nejen kleiniánskou - techniku práce. Popis detailní práce se zvraty a výkyvy v dění během sese, která postupně vede ke změně vnitřního fungování: nejprve malým změnám v obranném systém, bezpečnému porozumění vnitřnímu objektu a posléze i k dlouhodobému cíli - trvalé změně, se tak staly inspirací pro mnohé její kolegy a následovníky. Ve svém chápání přenosu vycházela z Melanie Kleinové - hovořila o celkové situaci. Zvláštní zřetel kladla nejen na verbální komunikaci, ale zejména na neverbální atmosféru a ty tlaky, které vedou analytika a pacienta k tomu, aby jednotlivé aspekty vnitřního světa pacienta spolu odehrávali. Toto odehrávání, pokud je analytikem reflektováno, umožňuje odhalit to, co je skutečně aktuálně v daný moment (tady a