Po stručné rekapitulaci současných teoretických východisek současných kleiniánů se autoři dostávají k postupům, charakteristickým zejména pro psychoanalýzu obtížně přístupných pacientů. Ta se vyznačuje kromě jiného snahou o stabilizaci destruktivních psychických aktivit, o ovlivnění externalizací sadistického introjektu, o reintrojekci archaického nadjá. Text je ovlivněn těmi pracemi Betty Josephové, v nichž autorka představuje zejména techniku své práce. Autoři si všímají pozorné zdrženlivosti, pečlivého sledování přenosových linií a způsobu formulování interpretací, které mají pacientovi zprostředkovat způsoby, jimiž používá svou mysl. Autoři rovněž upozorňují na důležitost práce s byť jen dílčími náhledy a s reakcemi pacienta na ně. Takováto analytická práce má vyústit v psychickou změnu, spočívající v reintegraci lásky a nenávisti, obnovení dobrého objektu a v dostupnosti hlubších, bohatších požitků pacienta. Tento proces je ilustrován dvěma kazuistickými zlomky.