Ústředním tématem práce je přístup k analyzandům se závažnými poruchami symbolizace. Autorka se svěřuje, že při práci s takovými analyzandy často „zabloudila“ ve vnější skutečnosti. Tento fakt ji uváděl do nejistoty, zda se jí vůbec podaří osvojit si psychoanalytickou techniku. V průběhu psychoanalytického tréninku autorka pochopila, že analyzandi jí připomínají různé části jejího vlastního vnitřního světa. Tato skutečnost ji vedla k tomu, aby přesunula pozornost z vědomého materiálu na nevědomý, z vnějšího světa na vnitřní. Analýza protipřenosu a protipřenosových snů se tímto způsobem stala ústředním bodem autorčiny psychoanalytické práce, což jí zároveň umožnilo pochopit na první pohled nepochopitelnou nevědomou komunikaci.