Pohledy na psychickou změnu

Předneseno na 37. kongresu Mezinárodní psychoanalytické asociace v Buenos Aires, v červenci - srpnu 1991.

Wilfred Bion (1970)1 píše, že „psychoanalytik i analyzovaný mají svůj vertex (či vertexy); kdybychom tento vertex znali, označoval by organizaci, kterou každý z nich považuje za nejlepší“ (s. 127). Tento postřeh se přímo týká určitého aspektu psychické změny, kterým se budu zabývat v tomto příspěvku. Chtěla bych zde probrat, jak analytik musí mít neustále na paměti teorii nebo teorie žádoucí psychické změny: toho, čeho by rád ve své práci dosáhl, což je jeho vertex [nebo též zenit či vrchol]. Pacient si vědomě přeje změnit se, ale děsí se jakéhokoli narušení pocitu rovnováhy, způsobu, jakým zvládá úzkosti a obrany, organizace, kterou pokládá za nejlepší - to je jeho vertex.

Tyto dva vertexy či zenity je zapotřebí sblížit. Úkolem analytika je vcítit se do pacientova systému hodnot a formulovat si jej: kde se nachází a na základě jakých skrytých předpokladů jedná - a přitom neztrácet ze zřetele vlastní zenit. Pacient musí být schopen setrvat ve vlastní osobnostní organizaci, hledět na věci z vlastního pohledu, a přesto být nějakou částí svého já spojen s analytikem, a tudíž nahlížet na jeho způsob fungování a začít jej uznávat. Tento typ uznání je podle mého názoru tím, co považujeme za počátek vhledu v psychoanalýze, tento pohled na to, co probíhá uvnitř, může se změnou věcí vést k úvaze, „proč“ se děje to, co se děje.

Tento vhled, k němuž, jak doufáme, pacienti s naší pomocí dospějí, je určitého typu. Zpočátku se vytváří podle objasnění analytika, kde se pacient v současnosti nachází, nejen na základě toho, co říká, ale také na základě pocitů, které v analytikovi vyvolává, a atmosféry, kterou vytváří. Pacientův zenit se tímto postupně stává vědomějším a lze zkoumat jeho účel a příčiny. Asociace mohou vést k rozebírání podobností s vnějšími událostmi a chováním, nebo třeba s aspekty rodinné minulosti. Zdůrazňuji však, že vhled pramenící z prožitku v přenosu se velmi