(Neúplné) Zážitky ze 48. kongresu IPA v Praze

Napsat něco uceleného, smysluplného a ke čtení zajímavého o samotném kongresu se mi zdá (hlavně teď na začátku) téměř nemožné. Je to problém prý i v jiných oborech, které pořádají velké kongresy. Velké mezinárodní kongresy se dvěma až třemi tisíci účastníky mají (nelze jinak) tak pestrou vzájemně se překrývající programovou nabídku, že každý jednotlivý účastník snad nemůže absolvovat ani desetinu z toho, co všechno se nabízí. Shodou různých okolností, na něž jsem měl jen malý vliv, se stalo, že jsem měl bohatou aktivní účast, což z druhé strany znamená, že jsem vlastně z toho, co se mne přímo nebo nepřímo netýkalo, neviděl a neslyšel téměř vůbec nic. Co tedy mohu vlastně o Kongresu napsat, aniž bych nepsal současně o sobě? Skoro nic, a tak předem žádám o laskavé prominutí. Ostatně program kongresu zůstane uložen v databázích, které budou přístupny snad i za sto a více let. Tak to bude i s přednáškami a panely, které se realizovaly. Když se vracím ve vzpomínkách ke Kongresu, vidím přípravnou práci kolegů v mé/naší psychoanalytické společnosti. Když byla v Praze v roce 2002 The First New Style European Psychoanalytical Annual Conference, bylo české přípravné angažmá mdlé, nesebevědomé, v programu dokonce není uveden žádný místní přípravný výbor. A naše aktivní účast? Martin Mahler a já jako moderátoři/diskutéři. Ovšem jako tehdejší prezident ČPS jsem měl úvodní slovo, které jsem pojal jako přednášku. Celková česká bilance této konference, která proběhla v tomtéž Hiltonu, tedy vůbec nebyla oslnivá a také na ni nikdo dnes nevzpomíná. Skutečnost, že pro IPA Kongres byla vybrána Praha a Česká psychoanalytická společnost jako domácí organizátor kongresu, byla pro nás samozřejmě poctou, i když o místu konání více rozhodovaly ekonomické faktory a turistická atraktivita Prahy (EPF vydělala na Konferenci 2002 v Praze velké peníze, a to IPA věděla), než samotná významnost české psychoanalýzy. Kdyby však Česká psychoanalytická společnost jako plný člen IPA neexistovala, kongres