Autor k prvnímu setkání (konverzaci) přistupuje jako k situaci, v níž chce pacientovi dát zažít podobu analytické spolupráce, ve které jde o naslouchání vnitřnímu životu jedince, jeho reflexi a obnovení vnitřní rozmluvy, tj. schopnosti něco pociťovat nebo si myslet, která je u pacientů z různých důvodů přerušená nebo nedostupná. Cílem vstupní konzultace je podnítit další konverzaci pacienta se sebou a s analytikem, vzbudit zájem pacienta o dění v jeho vlastní mysli. Svůj přístup Busch demonstruje na konkrétní klinické ukázce prvního interview.