You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Prof. Otto F. Kernberg byl pozván jako přednášející na bratislavskou konferenci Slovenské společnosti pro katatymně-imaginativní psychoterapii. Místa posluchačů na jeho přednášce i odpoledním workshopu byly již týdny před začátkem konference zcela obsazena. Není divu, neboť pan Kernberg je živoucí legendou současné psychoanalýzy. Je zástupcem moderního přístupu v psychoanalýze a psychoanalytické psychoterapii. Sám sebe považuje v některých ohledech až za revolucionáře. Nikdy neměl strach vyjádřit svůj názor i přes očekávaný silný odpor. Jeho vliv na výzkum, vzdělání a teorii v oblasti psychoanalýzy a psychoanalytické psychoterapie je nezpochybnitelný.
Bylo pro mě velkou ctí a radostí potkat se osobně s panem Kernbergem a mít tu možnost položit mu několik otázek. Vyzařování jeho osobnosti, moudrost a skromnost z něj činí velmi příjemného a milého člověka, od kterého je možné se mnohému naučit. Je mi líto, že se mi asi zcela nepovede přiblížit vám přirozenost atmosféry v průběhu našeho rozhovoru. Pokusím se odpovědi přepsat slovo po slově, abych vás seznámila s myšlenkami Otto F. Kernberga, které formuloval jen za účelem tohoto interview.
Pane profesore, ve svém životě jste se setkal s nejméně dvěma různými dramatickými obraty. První se odehrál v době vašeho dětství, když jste musel opustit Rakousko kvůli nacismu a později, předpokládám, že bylo nutné vystěhovat se i z Chile, které se stalo vaším druhým domovem, z důvodu nástupu vlády Pinocheta a jeho diktatury. Měly tyto nebo jiné traumatické zkušenosti vliv na vaší práci?
Pokud to mohu posoudit, neměly dramatické události mého osobního života vliv na to, že jsem se začal věnovat psychoanalýze. Nejtraumatičtější byla doba trvající déle než rok, od chvíle když přijel Hitler do Rakouska až do našeho útěku do Itálie v roce 1939. Toto období bylo traumatické. Všeobecně akceptované a prováděné pronásledování Židů bylo velmi tíživé i přesto, že mi bylo pouze devět až deset let. Nebyl jsem si vědomý toho, jak moc je to traumat