Vztahové prvky v teorii traumatu: Ferencziho změna paradigmatu1

Ferenczi posunutím paradigmatu v teorii traumatu položil základy moderní teorii traumatu. Nejdůležitější závěry najdeme ve Zmatení jazyků mezi dospělými a dítětem (Ferenczi [1933] 1955) a v jeho Klinickém deníku (Ferenczi [1932] 1988). článek přibližuje představy před zrodem nové teorie traumatu včetně pilířů Freudových koncepcí traumatu. Ferencziho teorie traumatu v sobě obsahuje známky teorie objektních vztahů: intra- a interpersonální dynamiku mezi obětí a pachatelem. Autorka přibližuje základní prvky nových přístupů. Patří k nim to, že traumatická zkušenost je reálná událost, nikoliv fantazie, trauma je spíše procesem než událostí, nacházíme odlišné jáské obranné mechanismy na straně oběti a pachatele, jako například identifikace s agresorem, disociace, projekce a popření. Autorka zaměřuje pozornost na přítomnost či nepřítomnost důvěryhodné osoby po prožití traumatu a její úlohy v post-traumatickém procesu. článek rovněž diskutuje vzájemný vztah syndromu „rozumného dítěte,„ traumatického vývoje a resilience (nezdolnosti).