O analytikově emoční dostupnosti a zranitelnosti1

Ve svém článku se zaměřuji na význam naší emoční dostupnosti a zranitelnosti ve vztahu k pacientům přítomnou v našem mlčení i ve slovech. Zaměřuji se na aspekt emoční dostupnosti a zranitelnosti, který zahrnuje kvalitu být „uzavřený“ stejně tak jako být „otevřený“. Být uzavřený nebo otevřený jako spontánní autentická reakce vycházející z ochoty dovolit si skutečně reagovat na pacienty a nechat se jimi zasáhnout, se odlišuje od uzavřenosti nebo otevřenosti proto, že si myslíme, že jde o správnou věc. Například být „empatický“ proto, že si myslíme, že by to tak mělo být, se může stát povýšenecké a být způsobem, jak se udržovat na hony daleko od našich pacientů, a to i přesto, že záměrem bylo nepochybně být na ně „napojený“. Každý postoj, který vědomě zaujmeme, může obsahovat nechtěné protipřenosové odehrání, jež právě uniká vědomé pozornosti bez ohledu na to, jak usilovně se snažíme. Důraz na snahu být „dobrý“ objekt definovaný předběžnými koncepcemi, jak bychom měli cítit dobrým a žádoucím způsobem, se liší od používání „dobrým“ analytickým způsobem našich skutečných pocitů, a? již jsou jakkoliv znepokojivé. Podrobné klinické ukázky ilustrují, jak nám pomáhá analytická vnímavost vůči nuancím naší vlastní zkušenosti v interaktivní zkušenosti otevírat další práci způsobem, který není možný jinak, a to bez ohledu na to, zda svoji zkušenost odhalujeme. Příspěvek zdůrazňuje míru vnitřní analytické práce, která je funkcí povahy zkušenosti, která se rozvíjí v živé interakci dvou osob, způsobem jejich zapojení a novými prožitkovými a vztahovými možnostmi, které krok za krokem vznikají.