You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Jsem ráda, že vám mohu představit knihu autorky, jejíž přístup k terapeutické práci mne nadchnul. A to jak při samotné četbě útlé a velmi srozumitelné knihy, založené z velké části na klinických ukázkách, tak znovu při její návštěvě Prahy, kde mluvila o své práci na konferenci „Sándor Ferenczi a vztahová psychoanalýza“.
Autorka se hlásí k proudu vztahové psychoanalýzy (Relations psychoanalysis), který je u nás už známý i z českých překladů prací S. A. Mitchela a kol. a L. Arona. Spolupracuje s W. A. White Institutem v New Yorku, který je jedním z center vzniku tohoto proudu v 80. letech 20. století. Sama rozvíjí myšlenky a témata knihy - „intimní hranu“ a práci na této hraně v terapeutické situaci od počátků své práce. Poprvé je publikovala v článku: The „intimate edge“ in therapeutic relatedness (1974). Patří tak k zakládajícím myslitelům celého proudu. Zřejmě nejznámějším autorem tohoto směru je S. A. Mitchell. Kniha Object Relations in Psychoanalytic Theory (1983), na které spolupracoval s J. R. Greenbergem, je považována za první větší práci ve vztahové psychoanalýze.
Směr jako celek i autorka sama navazuje na myšlenky Sándora Ferencziho, interpersonální psychoanalýzy a teorie objektních vztahů. Zaměřuje na vzájemnost v interakci mezi analytikem a pacientem a zásadní vliv skutečné osoby analytika, jeho subjektivity, jeho vztahování se k pacientovi i k sobě samému, na celý průběh psychoanalytického procesu. Otázku analyzovatelnosti pacienta dává do souvislosti nejen s použitou technikou, jak to známe z mnoha příspěvků na téma obtížně přístupných nebo dříve neanalyzovatelných pacientů, ale také se subjektivními kvalitami analytika, které se projevují v jeho interakci s pacientem. Jde zejména o jeho schopnost autenticity, otevřenosti k poci?ování a zkoumání vlastních emočních reakcí, schopnost skutečné intimity, spontaneity a také hravosti.
Z mnoha výborných citací autorky uvádím Ferencziho výrok , že pacienti „projevují pozoruhodné, téměř jasnozřivé poznání myšlenek