Za Marií Hoškovou

Dne 5. 7. 2015, v nejteplejší den roku, na svátek Cyrila a Metoděje, v předvečer upálení Jana Husa, odešla PhDr. Marie Hošková. Naše cenná, laskavá, moudrá, trpělivá, pracovitá, obětavá kolegyně, kamarádka.

Byla spojena s tolika z nás, osobně, profesionálně. Byla snad u všeho důležitého, co tvořilo historii české psychoanalýzy a psychoterapie v posledních třiceti letech. Začínala svou praxi na pražských ambulancích s takovými kolegy jako Petr Příhoda. Svůj psychoterapeutický výcvik začala jako mnozí v 80. letech v komunitách SUR, ale brzy se našla v tehdy ještě částečně undergroundové psychoanalýze. Těžila z osobní zkušenosti s Věrou Fischelovou, ze supervizí a dalších spoluprací s mnohými kolegy z České psychoanalytické společnosti. Postupně už jako členka byla sama vítanou a uznávanou lektorkou a učitelkou. Pracovala postupně v několika radách ČPS. Její schopnost domluvy a kooperace ji předurčovala spojovat. Nijak jí to ale nebránilo vyslovovat své nezávislé názory a zastávat osobní postoje.

Spoluzakládala Českou společnost pro psychoanalytickou psychoterapii, Institut skupinové analýzy. Vychovala mnoho terapeutů. Psala články, přednášela, supervidovala, starala se o šíření analytického myšlení mezi širší odbornou i laickou veřejnost. Zapojila se do mezinárodní spolupráce s psychoanalytickými a psychoterapeutickými organizacemi ve světě.

Pracovala individuálně i se skupinou. Mnozí jsme mohli sledovat, jak účinně pomáhala svým pacientům, byla proto velmi vyhledávaná. Vše dělala nesmírně obětavě. Pro nás kolegy byla vždy „týmový hráč,“ který se nebojí převzít odpovědnost i tam, kde ostatní váhají. Obávám se, že často i na úkor svých sil.

Měla k tomu blízko, jako nejstarší z deseti sourozenců byla na obětavost přivyklá. Z rodiny také načerpala své transcendentální zakotvení, které jí v těžkých chvílích tolik pomáhalo. V poslední době se mi svěřila, jak ji tato vertikála připadá stále více smysluplná a důležitá.

Milovala hudbu. Zpívala ve sborech, hrála na violoncello. Jej