Freudův „přenos“: tvrzení a realita, teorie a praxe1

Mezi klinickými psychoanalytickými pojmy a psychoanalytickou praxí existuje značný rozdíl. Lze jej vysledovat až k raným počátkům psychoanalýzy a k Freudovu zacházení s pojmy, které sám vynalezl. Jestliže se zaměříme na pojem „přenosu,“ který Freud v několika krocích tak přesně vytvořil na základě svých zkušeností s hysterickými pacientkami a zvláště na základě pochopení případu pacientky „Dory,“ lze prokázat, že - z dnešního hlediska - nemohl svůj pojem skutečně aplikovat v plném významu při pozdější léčbě takzvaného „Krysího muže“. Používáme zde Freudův „Původní záznam případu,“ abychom prozkoumali, jak chápal přenos se svým pacientem a jak k němu přistupoval. V tomto případě byl přenos i protipřenos spíše odehrávaný než pochopený, částečně díky Freudovým vlastním osobním a vědeckým zájmům i jeho ambicím použít tento případ jako ukázku svého léčebného přístupu. Proto musíme nevyhnutelně opravit několik nejasných či dokonce zavádějících pasáží v anglickém překladu Jamese Stracheyho. Ze zjištění z četných workshopů využívajících komparativní klinické metody vyplývá, že my analytici - stejně jako Freud - máme až dodnes velké potíže pochopit a uplatňovat původní pojem „přenosu“ v jeho plném významu.