You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Autorka uvádí, že odehrávání jako klinický pojem se nyní stalo společně s přenosem a protipřenosem hlavním pilířem psychoanalytické klinické teorie. Zkoumá tento pojem jako formu nevědomého sdělování nezpracovaných nesymbolizovaných emocí pacienta analytikovi. Úkolem analytika je přivést do vědomí svou vlastní nevědomou reakci a přemýšlet o jejím významu. Autorka předpokládá, že tento proces zahrnující odehrávání a jeho analýzu je základní součástí dobré psychoanalytické techniky. Ukazuje jej na klinických příkladech a nabízí některé další myšlenky týkající se dopadů na naše instituty.