1. Pražská konference věnovaná odkazu Otto Fenichela: Strach z cizího - Antisemitismus, xenofobie a zkušenost „uncanny“

Praha, Richtrův dům, 23.-25. 10. 2015

Nápad na uspořádání psychoanalytické konference s odkazem na Otto Fenichela a pod hlavičkou České psychoanalytické společnosti vznikl v mé hlavě jakoby náhodou při přípravě Fenichelova panelu pro mezinárodní kongres IPA v Praze 2013. Fenichel mi dávno učaroval, nejen proto, že byl velmi podstatným zakladatelem (mezi několika dalšími) české institucionální psychoanalýzy (vznik České „studijní skupiny“ přijaté do IPA v roce 1936 na IPA kongresu v Mariánských Lázních). Fenichel byl mimořádnou osobností druhé generace psychoanalytiků po Freudovi. Jeho slavná „Psychoanalytická teorie neuróz“ z roku 1945, z níž se učily celé poválečné generace psychoanalytiků a která začala vznikat už v době Fenichelova pobytu v Praze mezi lety 1935-1938, byla také mojí učebnicí. Je téměř logické, že dříve nebo později se Česká psychoanalytická společnost musela přihlásit k odkazu svého předválečného zakladatele, který měl navíc významný vliv také na poválečného osnovatele českého psychoanalytického hnutí Bohodara Dosužkova. Rychlost od nápadu k realizaci konference svědčí o tom, že řada členů České společnosti jakýsi zárodek nápadu musela už také mít, a jak se říká: „slovo dalo slovo“ a vznikl projekt, jehož se účastnili také někteří kandidáti psychoanalýzy a vysokoškolští studenti se zájmem o psychoanalýzu. Příprava konference fakticky nebyla úmornou prací, ale převážně příjemným a radostným činem většího okruhu zapálených lidí.

Při přípravě konference sehrálo důležitou roli několik věcí. Fenichel dnes patří k téměř zapomenutým autorům. Kdo však najde odvahu číst jeho články, je mimořádně odměněn jak obsahem, tak i stylem psaní. Rychle se ukazuje, že „stará“ psychoanalýza ve Fenichelově pojetí je myšlenkově velmi bohatá a stále inspiruje. Např. Fenichelův esej o antisemitismu, který autor přednesl poprvé za svého pobytu v Praze a v němž spojuje antisemitismus mimo jiné se strachem z cizího (uncanny, unheimlich), je i po 80 letech od svého vzniku stále