Dík Davidu Holubovi

Držím v ruce nulté číslo Zpravodaje ČSPAP z prosince 1998. Byl jsem v té době stále ještě prvním koordinátorem ČSPAP, a tak jsem na úvod Zpravodaje tehdy napsal: „Už je to tady. ČSPAP má svůj Zpravodaj. Když jsme tuto společnost zakládali, měli jsme v hlavě různé projekty - publikační činnost patřila mezi ně. Jenže vždy teprve čas ukáže, co je reálné a taky potřebné. Zpravodaj potřebný je - to už jsme cítili všichni - alespoň ve výboru společnosti. Nebýt však kolegů Holuba a Grygara, asi by ještě dlouho nebylo nic. Proto jim chci adresovat dík především. Původně jsme s nimi uvažovali o časopise, ale to zatím moc reálné není, protože publikum je u nás ještě malé a náklady na profesionální časopis jsou zase naopak velké. Zpravodaj je dobrý kompromis, protože vedle skutečných zpráv může ještě podpořit vzdělanost v psychoanalytickém myšlení, jak ukazuje již toto nulté číslo. Navíc se můžeme stát fórem pro příspěvky členů společnosti.“

Nicméně již v létě 1999 vychází první číslo časopisu s názvem Revue psychoanalytické psychoterapie a prvním šéfredaktorem se stal David Holub. Je jím sice jen do konce roku 2001, ale zůstává nadále v redakční radě a jako šéfredaktor se vrací opět jen na krátké období od roku 2014 do konce roku 2015.

Nejde však o to, jak dlouho byl nebo nebyl vedoucím redaktorem. Jsou to jeho vize, nápady, tvořivost, činorodost a kolegialita - rysy, pro něž byl vždy nepostradatelným členem redakce Revue. Vedle zakladatelské zásluhy o Revue chci zmínit jeho poslední trumf: dovedl Revue do psychoanalytické internetové databáze PEP, takže Revue je nyní celosvětově dostupný časopis. Revue by te? slušelo, kdyby v názvu nebyla jen „psychoanalytická psychoterapie,“ ale také „psychoanalýza,“ což tak z hlediska obsahu fakticky je a vždy bylo. David Holub chtěl tuto myšlenku, kterou s ním sdílím já a někteří další členové redakční rady, prosadit, což se zatím nepovedlo. David Holub odchází, ale a? už jsou jeho důvody jakékoli, mám tušení, že se bu? ještě jednou - do tř