Vzrušení a napětí - výzva skupin. Dynamika setkání (a vyhýbání se setkáním)1

Zdá se, že „touha” a „sounáležitost”2 se skupinou patří k hlavním nevědomým motivacím jedince. Obě jsou základní nutností a obranou proti úzkosti související s vyloučením a odmítnutím, které jsou následnicemi raných dyadických úzkostí z odloučení (separačních úzkostí). Mnohdy nevědomé emoce, které vznikají při těchto procesech, často vedou k silným napětím, jež Balint (1959) nazýval „vzrušením a regresí”, a zdá se, že při snaze jedince o začlenění obvykle nefungují. Vzhledem k tomu, že každý člověk přichází do skupiny se svou vlastní historií vztahů, počáteční úsilí „touhy” a stabilnější situace, kterou spolu vytváří „sounáležitost” (Schlapobersky, 2015), představují kroky v obtížných procesech, jimiž je nutné projít, aby bylo možné vytvořit ovzduší dostatečně otevřené komunikace a důvěry. Součástí matrix jsou nevědomé, ale známé přísliby „bezpečného začlenění”. Aby člověk dosáhl zdraví a odolnosti, musí se vyrovnat s úzkostí z vyloučení a odmítnutí v malé a velké skupině. Vzrušení a napětí je součástí skupinových procesů, kterou je možné „použít” ke společnému růstu.