Recenze knihy s polemikou Václav Buriánek  Roman Telerovský: Skutečnost imaginace. Mezi psychoanalýzou a surrealismem. Analogon,  Praha, 2015,  156 str.

Výběr statí R. Telerovského „o skutečnosti imaginace” je radostným počinem ukazujícím inspirovanou oblast zkoumání tohoto autora. Sám básník a psychoanalytik je okouzlen bohatě zaujatým niterným životem, hledá porozumění při porovnání těchto dvou oblastí prožívání a zkoumání, ve kterých se pohybuje na pomezí oblasti psychoanalytického snění a básnění (básnického myšlení). Podle osobního sdělení (Telerovský, 2016) nechtěl v knize postihovat povahu tvůrčí originální imaginace. Chtěl obrátit pozornost k té těžko postižitelné oblasti v nás, kde se rodí obrazy, významy, myšlení (které teprve později analytik využívá třeba v interpretaci a básník ve svém tvůrčím psaní). To, jakým směrem se vydají dál a jaké používají mechanismy, jsou další věci, které přesahují rámec této práce. Já jsem četl tuto knihu se zájmem o poznání vynořování z nevědomí a ztvárňování nového, dosud nepojmenovaného, tedy se zájmem o analýzu tvořivosti, kterou očekávám v básnické imaginaci i v psychoanalýze při práci s primárně-procesními obrazy, a proto se mi objevila řada naléhavých otázek. Telerovský vydává v knize svědectví o svém hledání u dosud známých autorů, a to především u svého předchůdce Zbyňka Havlíčka, který usiloval o propojení obou zmiňovaných hledisek zkoumání. A také to tak vypadá, že si autor klade nezbytné otázky ve chvíli, kdy se připravuje na další cestu osobního hledání při zkoumání a porozumění tvořivosti. Je to jedna kapitola života na hranicích práce mezi psychoanalytickým a surrealisticko-básnickým hlediskem při práci s imaginací. Právě tím, že posunuje pojem tvořivosti mimo záměrnou pozornost, vytváří autor u čtenáře textu napětí pro vlastní interpretační práci při hledání analogií, souvislostí a odlišností těchto dvou přístupů.

Prvá kapitola nás uvádí přímo k úvahám Romana Telerovského, literárně talentovaného psychoanalytika, který právě sní nad nevědomou produkcí svého pacienta. Paralelně je avantgardní básník v něm lákán Freudovými objevy volných asociací, aby probádal s